Příběh Anny
Jak začít takové nepěkné a smutné téma. Pracuji celý život ve zdravotnictví jako zubní technik na soukromé zubní klinice. Je opravdu moc těžké s klidnou hlavou posoudit, co je jen pracovní přetížení a co je již bossing.
V napětí jsem pracovala téměř rok. Navíc pracujete v soukromém sektoru a musíte se snažit. Ale jde o to, co si člověk může nechat vše líbit. Lékaři této kliniky chtěli platícím pacientům plnit zázraky na počkání. Vůbec nedokázali pochopit, že jsou určité technologické postupy, které v laboratoři opravdu neurychlím.
Stále jsem musela pracovat hodně přesčas. Pokud jsem odmítla, bylo mi sděleno, že zítra již nemusím chodit do práce. Mám rodinu, malé dítě, hypotéku, takže přesně věděli, na jakou strunu hrát - na strach o práci, a tedy plnou pracovní oddanost.
Mnohdy jsem bývala v práci třeba do pozdního večera, protože jsem musela splnit zakázku. Mnohdy už byly pryč i zdravotní sestřičky a já musela rychle z laboratoře běžet ke křeslu asistovat zubaři. A ten mě ještě před pacienty ponižoval výtkami.
Domů jsem se vlastně jezdila jen
vyspat, péči o syna tak nějak intuitivně převzal manžel. Ale bylo to
neudržitelné. Manžel mi řekl, ať si najdu jinou práci, že tím začíná
trpět rodina, ale hlavně já. Nervy, bolest břicha, zvracení.
„Stále jsem musela pracovat opravdu hodně přesčas.
Pokud jsem odmítla, bylo mi sděleno, že zítra již nemusím chodit do práce.“
Povídala jsem si o situaci v práci s kamarádkou. Ta mi jasně řekla, že se jedná o bossing. Nikdo mi přece nemůže stále vyhrožovat, že budu bez práce. Zaměstnavatel přece nemůže být otrokář, porušovat zákoník práce.
Snažila
jsem se v práci domluvit na změně. Doslova se mi vysmáli, že přece
chtějí jen dobře odvedenou práci a začali popírat i extrémní pracovní
dobu. Rozhodla jsem se odejít. Kolegyně z laboratoře o tom také začaly
uvažovat. Napadl mě i Inspektorát bezpečnosti práce. Ale zaměstnavatel
mi sdělil, že pokud na něj pošlu kontrolu, tak zařídí, že v jiné zubní
laboratoři už nikdy pracovat nebudu.
Po této větě jsem dala výpověď a
jsem moc ráda, že jsem tak učinila. Jen je moc těžké se rozhodnout včas a
uvědomit si, že takové chování zaměstnavatele není opravdu normální.
- Anna, 38 let, zubní technička